báseň o biologii
BÁSEŇ O BIOLOGII
Biola to je ten
předmět můj "milý",
bez něho nemůžu
spát ani chvíli.
Když si jen večer
nepřečtu učení,
to bude zítra,
to bude mučení.
Všichni jsou nervózní,
zkoušení začíná,
prolití krve
právě se počíná.
Naštěstí na řadě
byl někdo jiný,
doufám že ne jak já,
já byl furt líný.
Okecat, okecat
to se to nedá,
už je ta zkoušená
pomalu bledá.
Známka se rýsuje,
nebude dobrá,
protože Urbanka
zlostí už modrá.
My teď jen zíráme,
nemůžem nic,
zkoušená sedá si,
zbledla však víc.
Musíme probírat
biolu dál,
kde jsou ty časy,
kdy jsem se smál.
Hodně je látky,
ještě víc pojmů,
máme však více
smíšených dojmů.
Kdo se to naučí,
do hlavy dostane,
než zase biola
ve čtvrtek nastane?
Už mě to napadlo,
vím, že to vyjde,
ať žije bulání,
nemoc tak přijde.
Problém je vyřešen,
zvonek však zvoní,
teď máme matiku,
tak vzhůru do ní.