PETR ILJIČ ČAJKOVSKIJ
PETR ILJIČ ČAJKOVSKIJ
7.5.1840 - 6.11.1893
Ruský
skladatel Petr Iljič Čajkovskij přichází na svět 7. května 1840 ve Votkinsku v
rodině báňského inženýra Ilji Petroviče Čajkovského a jeho ženy Alexandry
Alexejevny - dětství prožívá v početné rodině (má dvě sestry), v hmotném
blahobytu a ve spořádaném rodinném prostředí, velký vliv na něj má krásná a
nedotčená příroda v okolí odlehlého městečka stejně jako svérázný životní styl
jeho obyvatel a jejich písně
Čajkovského
v dětství vychovává francouzská guvernantka - již od pěti let se učí hře na
klavír, ovládá francouzštinu a němčinu.
V
Čajkovského osmi letech je jeho otec přeložen do městečka Alapajevska, ale tam
se malý Petr dlouho nezdrží - v letech 1852-59 studuje právnickou střední školu
v Petrohradu.
V
této době Čajkovskému náhle umírá matka a jemu končí bezstarostná léta dětství
a mládí...
Po
absolutoriu na právnické škole nastupuje Čajkovskij jako úředník na
ministerstvu spravedlnosti. Zaměstnání ale Čajkovského neuspokojuje, úřednická
kariéra není smyslem jeho života. Brzy proto přichází zásadní rozhodnutí -
Čajkovskij z ministerstva odchází a vstupuje na první ruskou konzervatoř v
Petrohradu, ústav vedený v té době Antonem Grigorjevičem Rubinštejnem,
skladatelem a vedle Liszta jedním patrně největším klavíristou druhé poloviny
19. století.
V
roce 1865 se Čajkovskij stává jedním z prvním absolventů konzervatoře - v této
době má za sebou i první veřejná vystoupení svých prvých děl: předehry "Bouře" na
Ostrovského námět, dílka "Charakteristické
tance" a kantáty "Na
radost"" na text Friedricha Schillera.
Rokem
1865 zároveň končí i Čajkovského petrohradská éra. Počátkem následujícího roku
odchází Čajkovskij do Moskvy přednášet teorii na hudební škole při Ruské
hudební společnosti. Když je v témže roce otevřena v Moskvě druhá ruská
konzervatoř, jejíž ředitelem je Rubinštejnův bratr Nikolaj, vynikající pedagog,
klavírista a dirigent, stává se Petr Iljič jejím profesorem harmonie. V tomto
ústavu pak Čajkovskij působí celých dvanáct let.
Léta
strávená v Moskvě jsou léty počátku Čajkovského tvůrčího rozmachu. Petr Iljič
píše svoji "Symfonii
g-moll", symfonickou báseň "Romeo
a Julie", v letech 1867-68 vytvoří své první operní dílo,
operu "Vojvoda"
- ta se ale do dnešních časů, stejně jako opera "Undina", Čajkovského
druhá opera, nedochová, autor se rozhodne, nespokojen s jejich podobou, obě dvě
zničit.
V
letech 1874 a 1876 mají v Mariinském divadle v Petrohradu premiéru další opery
- "Opričnik"
a "Kovář Vakula"
a počátkem roku 1877 je pak na scéně Velkého divadla v Moskvě premiéra
Čajkovského baletu o čtyřech dějstvích "Labutí
jezero".
Čajkovského
moskevské období končí v roce 1877, kdy opouští dráhu pedagoga. V té samé době
pak začíná i dlouholeté skladatelovo přátelství s vdovou po železničním
podnikateli Naděždou Filaretovnou von Meckovou, přátelství udržované pouze
písemným stykem. Čajkovskij svoji mecenášku nikdy nespatří - von Mecková,
okouzlená Čajkovského hudbou, dlouhá léta finančně skladatele podporuje a
poskytuje mu k dispozici svá venkovská sídla, vymíní si však, že mezi ní a jím
nikdy nedojde k osobnímu setkání. Z tohoto vztahu se dodnes zachovaly tři
obsáhlé svazky korespondence, které nám svým prostřednictvím dávají nahlédnout
do Čajkovského citového života a jeho tvůrčího vývoje.
Díky
von Meckové má Čajkovskij dostatek hmotných prostředků, může se věnovat pouze
komponování.
Kromě
poněkud záhadné ctitelky, která nestojí o osobní setkání, pak vstoupí do
Čajkovského života ještě dvě ženy. V roce 1868 to je pěvkyně Marguerita
Artotová, která v Moskvě vystupuje s italských operním souborem - koncem roku
dojde k zásnubám a svatbu si Čajkovskij s Artotovou naplánují na léto roku příštího.
Když ale Artotová příštího roku na podzim přijede do Moskvy se souborem znovu,
je už provdána - za barytonistu Padilla y Romose.
O
deset let později se Čajkovskij žení se svojí bývalou žákyní, osmadvacetiletou
pianistkou Miljukovovou, když s ní předtím několik měsíců udržuje důvěrný
písemný styk. Manželství je ale omylem, za několik měsíců dochází k jeho
rozpadu - ukáže se, že manžele nespojuje vůbec nic, ani duševní ani fyzické
pouto.
Tato
epizoda vrhne Čajkovského do stavu hluboké duševní krize - zmocňuje se to těžká
deprese, ústící do nervového onemocnění. V září proto opouští domov a odjíždí
hledat klid do zahraničí - nějaký čas je u ženevského jezera, pak v Benátkách,
zdrží se i ve Vídni, nakonec pak zakotví v San Remu. Tady pak v zimních měsících
roku 1878 dokončuje svoji "IV.
symfonii" a operu "Evžen
Oněgin", své patrně nejslavnější dílo, jehož pražskou premiéru
v 1888 pak sám řídí.
Petr
Iljič Čajkovskij patří k těm umělcům, kteří se dočkají pochopení a uznání svého
díla a své práce, ještě za svého života a kteří nemusí tvořit v každodenní
nouzi a bídě. Čajkovskij se dožívá mnoha čestných ocenění, mimo jiné doktorátu
univerzity v Cambridge, čestného členství v pařížské Akademii umění atd.
Výčet
Čajkovského skladeb by byl obrovský, tedy jen ta nejdůležitější a nejznámější -
šest symfonií (neznámější 6. h moll "Patetická",
z autorova posledního tvůrčího období), několika předeher ("Bouře", "1812", "Romeo a Julie", "Hamlet"), tří
klavírních koncertů (nejslavnější "Koncert
č. 1, b-moll"), nádherného houslového koncertu D-dur, mnoha
svit, oper ("Evžen
Oněgin" ), baletů ("Labutí
jezero", "Šípková
Růženka", "Louskáček")
a mnoha skladeb komorních a vokálních.
V
listopadu roku 1894 se Petr Iljič Čajkovskij v Petrohradě nakazí infekčním
onemocněním, nejspíše cholerou, a 6. listopadu pak umírá - devatenácté století
v něm ztrácí jednoho z největších skladatelů-lyriků...