KLASICISMUS

Klasicismus je umělecký směr vzniklý ve Francii 17. století na královském dvoře „krále slunce“ Ludvíka XIV., odkud se dále šířil do Evropy. První fáze klasicismu je také často nazývána barokní klasicismus, protože se zde mísí barokní prvky s prvky klasicistními. Historicky se toto období řadí ještě do kultury baroka. Po něm přichází rokoko, které se od klasicismu do jisté míry odvrací. Nový nástup klasicismu přinesla v podstatě až Velká francouzská revoluce. Toto období, které se v naší literatuře obecně nazývá klasicismus bývá v anglické a francouzské literatuře často nanýván neoklasicismus. V e velikém umění doznívá klasicismus v první polovině 19. století, v lidovém prostředí ještě mnohem později.

Klasicismus se snažil odvrátit od baroka a rokoka, tudíž být střídmý, až jednoduchý. V době Napoleona Bonaparte je nazýván empír. Přebral mnoho prvků z antiky a renesance (viz klasická řádová architektura) a zdůrazňoval rozum člověka. Na rozdíl od renesance se v něm tolik nemluví o touhách jedince, ale spíš se zdůrazňuje, že jedinec se musí podrobit společnosti.

Klasicismus prožívá největších rozkvět v době absolutistických monarchií v Evropě. Tvorba směřovala k dodržování klasických estetických norem, které byly inspirovány nejčastěji vzory z antiky, zaměřené zejména na společenské a mravní problémy. Vyznačoval se filosofickými úvahami a abstraktním pojetím obecně rozšířených ideálů o pravdě, lásce a kráse, a také snahou o věrné vyobrazení různých charakterových rysů člověka ať už je jakýkoli, kdy jsou rozdílné postavy(hrdina, lotr, podvodník…) vykresleny se stejnou přetrvávající nadčasovostí s jakou Shakespeare dokázal vyjádřit mezilidské vztahy a lidské vlastnosti ve svých hrách. I to je důvodem nesmrtelnosti některých klasicistních děl.

Architektura

Stavby jsou jednoduše zdobeny, mají trojúhelníkové štíty, rovné čisté linie, používají se antické sloupy. Staví se banky, úřady, nemocnice a divadla, nikoli církevní stavby. Typické jsou francouzské parky a zahrady - symetrický, důmyslný systém cestiček, altány, aleje, vodotrysky, keře a stromy sestříhány do geometrických tvarů. Vše se vyznačovalo přísným řádem a pevnými pravidly. Ve Francii se za Ludvíka XVI. rozšířil styl empírový. Příkladem klasicistní architektury je například jádro Petrohradu.

Malířství

 obnova velkolepé krásy antického umění
 důraz na přesnou kresbu a plastickou modelaci objemu
 barva sama o sobě nemá funkci, pouze koloruje předmět
 hlavně figurální kompozice
 náměty hlavně z historie
 malířství součástí politické ideologie
 představitelé:
Jacoues Louis David – Přísaha Horatiů
Jean Dominique Ingres – snažil se potlačit veškeré sklony k romantismu

 EMPÍR

Empír, zvaný také císařský sloh, je druhá fáze klasicismu, resp. neoklasicismu pocházející ze začátku 19. století z období vlády Napoleona Bonaparte. Uplatnil se především v architektuře a designu nábytku. Těsně předchází styl Biedermeier. Samotné slovo má původ ve francouzském slově empire - impérium, císařství, a to proto, že se jím stavělo převážně v době, kdy se Napoleon Bonaparte prohlásil císařem (1804), a pak ještě celou první polovinu 19. století.

Stavitelství

V tomto období klasicismu je kladen větší důraz na antické a egyptské vzory. Příkladem této architektury může být zámek Kačina, nebo přestavba barokního kláštera na celnici (Dům U Hybernů).

Odívání

Oděv na konci 18. století a začátku 19. století prošel velkými změnami a to zejména u žen. Kultura odívání je ovlivněna antickým uměním, které se projevilo v uvolněnosti a splývavosti ženského oděvu s velkou dekoltáží, kterou zahaloval šátek. Nová vlna zachvátila nejen ženskou módu, ale ovlivnila i způsob života a ostatní druhy umění. Období let 1804 - 1815 se nese v duchu empíru. Volný ženský oděv si udržuje dlouhé splývavé záhyby s postupným odstraněním vlečky. V dalších letech se postupně zkracuje sukně a odhalují se boty, po roce 1810 i kotník. Do Paříže se začali dovážet první kožešinové pláště a pravé kašmírové šály z Egypta. Módu v tomto období začínají propagovat první módní časopisy - Journax, Gazettes et Revues, které začínají vycházet od roku 1770.

charakteristické znaky:
 -vyrovnanost, střídmost, umírněnost, přehlednost, a ukázněnost
 -obdiv antickému ideálu ( navázání na klasickou, tj. antickou (hlavně římskou) architekturu)
  strnulost
 -pokrokové urbanistické koncepce
 -vyhraněný vztah k přírodě (zámecké parky)
- vědomé úsilí o kompoziční čistotu, vyváženost proporcí a jemnost detailu
 -sklon k teoretickému pojetí – stavby pečlivě projektovány
- kriticky se stavěl k baroku a usiloval o umělecké vyjádření současnosti
 -důsledně trvá na dodržování určitých neměnných norem a principů, kt. s sebou přinášejí  nebezpečí strohé a strojené uniformity
 -renesanční zájem o antiku byl odsuzován jako neopodstatněné přeludy - klasicismus představil poznání, že antické umění bylo životnější a svobodnější, než jak se jevilo renesančnímu člověku