SG.BÉÉÉÉ 06-10

ŘECKÁ ARCHITEKTURA
Jako všechny obory řeckého umění i architektura se řídila základním filosofickým názorem: „ Bohové jsou dokonalí a lidé se jim chtějí svou  krása těla = mravní hodnota.Þčinností přiblížit“
Základním prvkem byl architrávový systém. Užíval se nejprve na jednoduchých stavbách ze dřeva, později na kamenných. Jeho zdokonalením vznikly 3 typy sloupu, které tradičně musely splňovat kánon (vzor) – jako např. na překladu (kladí) vlys a na něm tympanon - trojúhelníkový vzor. 3 TYPY: 1) dórský=mužský–nejstarší–hl.stavby archaické doby; hlavice, dřík s kanelováním, ale neměl patku 2) iónský = ženský – měl 3 části - dřík s jemnějším kanelováním, patku a hlavici (zde volutový motiv) 3) korintský– měl také všechny 3 části, pouze hlavice byla zdobena tzv.akantovým vzorem (tvar listu) Monumentální stavby, zejména chrámy, se v Řecku tedy budovaly architrávovým systémem, v němž na sloupech spočíval vodorovný architráv a na něm vlys a tympanon. Většina chrámů měla pravoúhlý půdorys – předsíň, vlastní svatyni s kultovní sochou a zadní předsíň, v níž se ukládaly chrámové poklady a obřadní náčiní, stály na stupňovité podnoži a byly ze všech stran obklopeny sloupy.
Chrámy bývaly v raných dobách zasvěcovány bohyním (např.chrámy v Argu a v Olympii zasvěcené Héře). Už v 6.století př. Kr.vznikají první chrámové stavby na athénské Akropoli, centrální chrám Parthenón byl postaven v pátém století. Apollónův chrám v Korintu postavený v robustním dórském slohu pochází ze 6.století, chrám v Delfách z rok 490. Řecké chrámy byly vždy polychromované, a to zvenčí i zevnitř. Některé z nich měly kolosální rozměry, např. Artemidin chrám v Efesu s dvojitým sloupořadím, který byl považován za jeden ze sedmi divů světa, Apollónův chrám ve Figaleii či tzv.PROPYLAJE (2 samostatné bloky – Pinakotéka a Bibliotéka), monumentální brána athénské Akropole.
V době vlády Perikla se dovršuje na athénské Akropoli nejznámější dílo starověkého Řecka- kultovní místo zasvěcené Pallas Athéně. Její kultovní sochu ze zlata a slonoviny zhotovil jeden z nejslavnějších řeckých sochařů všech dob Feidás z Athén. Zobrazené náměty (hl.na tympanonu a vlysu) oslavovaly mýtickou minulost Athén i hrdost Athéňanů na úspěchy své demokratické obce. K Parthenonu se vstupovalo již zmiňovanou mohutnou branou propylaje. V době peloponéské války vznikl na Akropoli ještě chrám Erechtheion, podpírán sloupy v podobě ženských postav (karyatidami) a chrámek Athény Níké, zdobený jemnými reliéfy. V jeho době se také např.postavilo Dionýsovo divadlo, či divadlo Ódeion, v němž se hraje i dnes.

Římská kultura za republiky

Architektura

Architektura nebyla původní ani samostatná, ale navazovala na kultury ostatních národů, uplatňovalo se zde pořekadlo „Inter arma silent musae“ - „Ve válce mlčí múzy“. Římskou architekturu ovlivnili Etruskové (ve stavitelství - klenba a oblouk, pálené cihly, malba - nejstarší velká stoka - Cloaca maxima) a Řekové (sloup a oblouk - to způsobilo, že římské stavby mohly být masívnější, těžší). Od Etrusků Římané zdokonalovali i svoje zemědělské náčiní.

Literatura

Architektura - etruská klenba, vodovody, odvodňovací kanály, mosty

Architektura - výstavba Říma - chrámy ( Koloseum ), vodovody = akvadukty,

   stoky = kloaka, silnice, mosty, náměstí = fóra atd. 

Architektura
Z mála budov a soch z dob republiky, které se zachovaly v Římě, je vidět, že prvotní římské stavby byly inspirovány helénským uměním.
V Cori u Říma se zachoval Herculův chrám v dórském slohu z počátku 1. století př.n.l.; stavba se vyznačuje štíhlím sloupovím a kladím s hladkými římsami v lehčím stylu, než jaký byl obvyklý u dórských staveb v době kolem 3. stol. př.n.l. Zadní portikus se čtyřmi sloupy byl přikryt dřevem a předpokládá se, že byl daleko prostornější než portiky běžných dórských chrámů. Na všech detailech chrámu je patrné splývání etruských tradic s helénskými styly Malé Asie.
V samotném Římě se zachoval dodnes skoro neporušený chrám z dob republiky, zasvěcený Fortuně virilis (obr.1). Místo sloupů po stranách má jen polosloupy zapuštěné do zdí. Hlavice sloupů jsou iónské. Oba zmíněné chrámy spočívají na vysoké podezdívce. Je to specifický latinský prvek, který si uchovaly i pozdější chrámy z doby císařství. V chrámu v Cori jsme viděli příklad adaptace dórského slohu a v chrámu Fortuny virilis máme zase ukázku iónského architektonického stylu. Způsob, jakým Římané už v době republiky využili forem korintského slohu, dokládá kruhový chrám v Tivoli. Kruhové chrámy byly patrně specialitou římského umění.
Velmi charakteristickou zvláštností římských staveb je řazení různých architektonických řádů nad sebe. Dobrým příkladem je divadlo, jež dal postavit v posledních letech republiky Marcellus a z něhož se v Římu zachovala podstatná část.
Další typickou stavbou pro římský život byla bazilika . Měla podobu dvorany o třech lodích, jedné větší uprostřed a dvou menších po stranách. Podle literárních zpráv je nejstarší bazilikou bazilika Porcia. I když tento typ stavby v Římě nevznikl, dostal zde svoji definitivní podobu, která pak v Evropě přežila do středověku.