MENTÁLNÍ RETARDACE
MENTÁLNÍ RETARDACE
MR je závažné postižení vývoje rozumových schopností, které vede i k významnému omezení v adaptivním fungování postiženého člověka v jeho sociálním prostředí. V 70. a 80. letech minulého století se stále více začíná zdůrazňovat význam osobnosti každého postiženého člověka.
Tyto tendence se významně odrazily i v terminologickém pojetí MR.
V roce 1983 vydalo UNESCO upravenou definici v tomto znění:
,,Pojem mentální retardace se vztahuje k podprůměrnému obecně intelektuálnímu fungování osoby, které se stává zřejmým v průběhu vývoje a je spojeno s poruchami adaptačního chování.''
Poruchy adaptace jsou zřejmé:
- z pomalého tempa dospívání
- ze snížené schopnosti učit se
- z nedostatečné sociální přizpůsobivosti
Upřednostňováním označení člověk, osoba s MR se vyjadřuje, že mentálně postižení jsou především lidské bytosti, osobnosti, individuality, na druhém místě postižení.
Odhad výskytu osob s MR u nás se pohybuje mezi 1 – 5%. Nejpravděpodobnější hodnota jsou 3%. Nejvíce osob s MR, které vyžadují speciální péči je ve věku 0-16 let, později jejich počet klesá díky sociální adaptaci a dosažení dalšího stupně intelektuálního vývoje.
MR nemá jednotnou příčinu, většinou vzniká součinností více faktorů.
Jako nejčastější příčiny se uvádí tyto:
1. Dědičnost – intelektové schopnosti dítěte jsou výslednicí průměru intelektového nadání rodičů
2. Sociální faktory – snížení intelektových schopností je způsobeno sociokulturní deprivací v rodinách nebo v institucionální výchově
3. Enviromentální faktory – onemocnění matky během těhotenství, špatná výživa, infekční onemocnění dítěte v novorozeneckém období, úrazy spojené s nitrolebním krvácením, porodní traumata. Jmenované faktory bývají přičinou lehké i těžší MR – DMO (Dětská mozková obrna)
4. Specifické genetické přičiny – např. chromozomální aberace – Downův syndrom, autismus, Marfarův syndrom
5. Nespecificky podmíněné poruchy – chromozomální ani metabolická vada nebyla objevena, nebylo zjištěno porodní trauma ani jiné poškození plodu či jedince
Příčina MR zůstává neobjasněna asi v 15 až 30% případů.
Pro současnou speciálně – pedagogickou praxi používáme klasifikaci dle stupně mentálního postižení (dle stupně postižení probíhá zařazování žáků do výchovně – vzdělávacích institucí).
Rozdělení:
- lehká mentální retardace (IQ 50-69)
- středně těžká mentální retardace (IQ 35-49)
- těžká mentální retardace (IQ 20-34)
- hluboká mentální retardace (IQ pod 20)
Lehká MR:
Bývá často stanovena až v předškolním věku, nebo dokonce až po nástupu do školy, kde dítě selhává.
Hlavní znaky: - stereotypní myšlení
- chybí schopnost abstrakce a logického usuzování
- motorické schopnosti zde ale mohou být na relativně dobré úrovni
Děti postižené lehkou MR většinou dobře zvládají výuku podle osnov zvláštní školy (od 1.1.2006 základní školy praktické). Také většina těchto dětí je schopna se po ukončení povinné školní docházky vyučit v prakticky zaměřených učebních oborech.
Středně těžká MR:
Opožďování vývoje je u těchto lidí zachyceno již v kojeneckém nebo nejpozději v batolecím období.
Hlavní znaky: - opožděný pohybový vývoj a hlavně vývoj řeči
Tyto děti zvládají výuku podle osnov pomocné školy (od 1.1.2006 základní školy speciální). Zde se mohou naučit dobře zvládnout dovednost sebeobsluhy a osvojí si jednoduché pracovní činnosti.
Těžká MR:
Výrazná retardace je u těchto dětí zřetelná již od útlého věku při dosahování vývojových mezníků.
Hlavní znaky: - silné postižení rozumových schopností
- ve většině případů jde o postižení kombinované
jiná postižení například porucha zraku či sluchu různého stupně atd.)
Mnohé z těchto dětí se nikdy nenaučí mluvit nebo si osvojí jen několik jednoduchých slov. V jejich výuce se klade hlavní důraz na zvládnutí základní komunikace a na porozumění běžným sociálním situacím. V dospělosti mohou být tito lidé zapojeni do některých dílčích pracovních činností. Stav vyžaduje trvalou potřebu podpory.
Hluboká MR:
Hlavní znaky: - těžké postižení intelektu
- těžké pohybové postižení
Tito lidé jsou často imobilní nebo schopní jen minimálního pohybu. Většinou si taky neosvojí ani základy mluvené řeči a porozumění bývá omezeno pouze na některé běžné pokyny. Jsou schopni citlivě reagovat na zvuky, zejména na emoční tón hlasu. Reakce na zrakové podněty bývají mnohdy omezené. Při výuce dětí s hlubokou MR zde platí stejné principy jako u dětí s těžkou MR, což jsou dosažení co největší samostatnosti v dospělém životě a nalezení silných stránek. Stav způsobuje nesamostatnost a potřebu pomoci při pohybování, komunikaci a hygienické péči.
Zdroje:
Jarmila Pipeková – Osoby s mentálním postižením
Říčan, Krejčířová a kolektiv – Dětská klinická psychologie
Komentáře
Přehled komentářů
cialis online aust https://asciled.com/ cialis, 20 mg, canadian
opožděný vývoj
(Lenka, 30. 6. 2009 15:07)dobrý den chtěla bych přidat komentář.,mám skoro3.letou dceru Leničku,která nemluví nechodí nepostará se sama o sebe,jako 3.zdrave dítě,my si myslíme ,že to má od bouračky kterou jsme měly 14:dní před porodem.je škoda,že žádnej doktor,kterej malou viděl neřekne co by šlo s malou dělat,a zda bude někdy schopna sama dělat co zdrave děti.
prime pharmacy dgsbvfdmeadyvocco
(Lhdvastet, 23. 4. 2021 14:31)