učení POKUS-OMYL
Metoda pokus–omyl
Metoda pokus – omyl se řadí mezi druhy učení.
Představitel tohoto učení je E.L.Thorndike, který podobně jako I.P. Pavlov vyšel z experimentů se zvířaty. Avšak Pavlov zkoumal zvířata, která byla vystavena dopadu určitých událostí, zatím co Thorndike sledoval zvířata, která o něco aktivně usilovala. Zde je uveden např. pokus s kočkou v kleci, kde je umístěná páčka spouštějící přísun potravy. Kočka je hladová, nejdříve klec prozkoumává a dělá tak pokusy a omyly. Při prozkoumávání zjistí funkci páčky, o kterou může náhodně zavadit. Tento způsob získání potravy je pro ni přínosem a proto si ho pamatuje. Vždy příště, když je kočka hladová, tak dostane potravu pomocí této páčky a proto se zanedlouho naučí používat páčku ihned, když dostane hlad bez zbytečného hledání.
Používá se i pojem učení instrumentálně motorické a to protože například v tomto pokusu je určité chování (zatáhnutí za páčku) instrumentem (nástrojem) pro dosažení cíle.
Další představitel této metody je B.F. Skinner, který se zabýval otázkou, jak uspíšit používání naučeného chování a tím dojít k cíli dříve. V pokusu s kočkou by to znamenalo, aby se co nejdříve naučila používat páčku a začala ji brát jako naprosto samozřejmou věc.
Skinner dále vypracoval koncepci vyučování na základě tzv. programového učení, které je založeno na čtyřech hlavních principech:
- Princip aktivní odpovědi – žák má být stále aktivní jeho učení je založeno na otázkách, na které odpovídá.
- Princip malých kroků – program učení se musí dělit na malé kroky, které jsou pro žáka lépe stravitelné.
- Princip průběžného zpevňování – když je tedy program tvořen malými kroky, dostává se žákovi mnoha kladných reakcí, protože jeho odpovědi jsou vesměs správné. Za každou správnou odpověď by ale měla být odměna. To udržuje pozornost, napětí a soustředění.
- Princip individuálního tempa – žák má mít možnost postupovat s programem učení podle vlastního tempa.
Dále se Skinner snažil aplikovat učební programy pomocí tzv. vyučovacích strojů. Dnes se již s jejich různými obměnami setkáváme dost často a používají se k procvičování naučeného, k ověřování znalostí, ale i k uvádění do nového učiva. Jako vyučovací stroj dnes slouží třeba počítač.